Tento příspěvek je úvaha, nikoliv ekonomická analýza. K té nejsem dostatečně fundovaná. Některé kalkulace tedy mohou trpět částečnou nepřesností (jde o princip, nikoliv výpočty, ty jsou pouze ilustrativní). Pokud se najde dostatečně fundovaný ekonom, který udělá detailní analýzu, ráda se dozvím výsledek.
Kdo jde z kola ven
Vezměme si modelovou situaci. Zařízení, které poskytuje pobytové služby těžce zdravotně postiženým dospělým spoluobčanům. Ti vyžadují nepřetržitou péči. Tedy 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.
Zařízení má 3 hlavní zdroje příjmu:
- úhrady od uživatelů služeb
- dary od soukromých dárců a nadací
- dotaci MPSV (nejvyšší zdroj příjmů)
(vzhledem k dotačním pravidlům investiční dotace, kterou zařízení vyčerpalo nákup a opravu budovy, nesmí organizace podnikat a získavat tak peníze "komerční" cestou)
Nyní pojďme k jednotlivým zdrojům příjmů
Úhrady uživatelů služeb: Tyto úhrady jsou zákonem regulované. Je stanovena jejich maximální výše, takže je zařízení nemůže svévolně zvyšovat. Je to v pořádku, úhrady si uživatelé platí ze svého důchodu a příspěvku na péči. Jiné příjmy nemají, a tudíž je po nich zařízení nemůže chtít.
Dary od dárců a nadací: Získat prostředky je možné. A obtížné. Šetří nejen stát, ale i dárci. Firmy omezují přímé dary (z čeho je vyplácet, když tržeb je málo, daně se zvyšují a náklady stoupají), lidé šetří (ze stejných důvodů), nadace mají příjmy omezené a žadatelů je mnoho. Řada soukromých donátorů pak nepřispívá na mzdové náklady.
Dotace MPSV: Snižují se. Našemu modelovému zařízení klesly na úroveň 20% požadavku. Stát nemá z čeho vyplácet, tak šetří.
Modelové zařízení je tedy postaveno před následující možnosti:
- sehnat peníze ze soukromého sektoru - snaží se, posílá žádosti o příspěvky a granty. Je to jedna z jeho rolí. Vedení směřuje většinu aktivit tímto směrem.
- prodat majetek - ten však nemusí být k dispozici
- sáhnout do úspor - kolik neziskovek má úspory na pokrytí celoročního provozu? Moc jich asi nebude.
- podnikat - to však naše modelové zařízení nemůže. Má přeci investiční dotaci, která v rámci pravidel podnikání zakazuje
- zavřít a poslat uživatele služeb zpět do rodin - po té, co peníze dojdou, nebude z čeho dále platit provoz a platy zaměstnaců
Pokud tedy zařízení nenajde dostatek zdrojů, zavře. Klienti se rozjedou zpět do svých domovů. Tím pádem je o jednoho žadatele méně. Paráda!
Ovšem, jak na tom bude ona zmíněná státní úspora?
Dojde-li k uzavření zařízení, následkem toho:
- přijdou jeho zaměstnanci o práci - přestanou tedy platit daň z příjmů a odvody, nějaký čas bude část z nich (ne-li všichni) pobírat podporu v nezaměstnanosti, stát za ně bude platit zdravotní pojištění
- uživatelé se ocitnou zpět v rodinách - protože vyžadují nepřetržitou péči, minimálně jeden člen domácnosti bude nucen opustit zaměstnání (příspěvek na péči na pokrytí nákladů na pečovatelku nestačí, alespoň částečně tedy pokryje výpadek příjmů pečujícího člena domácnosti; důchod pokryje vyšší výdaje domácnosti, která se rozrostla o jednoho člena). V případě, kdy například matka opustí zaměstnání, přestává platit daň z příjmů a odvody, stát za ni platí zdravotní pojištění
- zařízení přestane odebírat služby - dodavatelé tedy přijdou o tržby a s nimi spojené platby DPH. Tyto výdaje se částečně přenesou do rodin, ale nikoliv plně (například spotřeba energie na osvětlení domácnosti se s nárůstem členů o jednoho výrazně nezvýší, apod.)
Uživatel může, samozřejmě, hledat místo v jiném zařízení. Kapacity však nejsou nafukovací a jejich navýšení s sebou většinou nese nutnost navýšení státních dotací.
V našem modelovém případě bychom tedy mohli kalkulovat takto:
Požadavek dotace: 2,5 mil Kč
Poskytntá dotace: 0,5 mil Kč
Úspora: 2 mil Kč (to je, panečku, peněz!)
A nyní nástin výpadku příjmů a nárůstu výdajů státního rozpočtu:
Výpadek daně ze mzdy a odvodů propuštěných zaměstnanců: 144 tis Kč
(10 zaměstnanců; 6 měsíců bez práce -> 3 měsíční výpadek příjmu; 3 měsíce kryje odstupné; zdravotní pojištění není započteno, neboť neputuje to státního rozpočtu)
Výpadek daně ze mzdy a odvodů pečujících rodičů: 434 tis Kč
(5 rodičů; 12 měsíců bez práce, bez odstupného; zdravotní pojištění není započteno)
Výplata podpory v nezaměstnanosti pro propuštěné zaměstnance: 202 tis Kč
(10 nezaměstnaných; 6 měsíců bez práce; 3 měsíce vyplácená podpora)
Úhrada zdravotního pojištění za nezaměstnané: 43 tis Kč
(10 nezaměstnaných; 6 měsíců; 723 Kč / měsíc)
Úhrada zdravotního pojištění za pečující rodiče: 43 tis Kč
(5 rodičů pečujících o osobu ve IV. stupni závislosti; 12 měsíců; 723 Kč / měsíc)
Výpadek příjmů státního rozpočtu + zvýšené výdaje celkem: 866 tis Kč
K tomuto výsledku je nutné ještě připočítat výpadek výnosů ze spotřebních daní (DPH a spotřební daň) související s ukončením provozování neziskové organizace a nižším příjmem zaměstnanců a rodin (tedy jejich nižšími výdaji na spotřebu).
A dále nehovoříme o výpadku příjmů zdravotních pojišťoven (cca 113 tis Kč v tomto modelovém případě).
Co se do kalkulace nevešlo
Nad rámec kalkulace je třeba uvažovat i o sociálním a psychickém dopadu na zúčastněné. Řada lidí si neužívá pocit, že jsou nezaměstnaní. Rodiče pečující o postižené bývají mnohdy vyřazeni z běžného společenského života, trvalá péče o plně závislou osobu je náročná a vyčerpávající.
Nyní se vracím k otázce položené v úvodu: skutečně stát výrazně ušetřil?
PS: ne každé zařízení při snížení dotace zavře. Řada jich sežene peníze z jiných zdrojů. Některé propustí část (zbytných) zaměstnanců, ostatním sníží platy (mimochodem průměrná hrubá mzda osobních asistentů je cca 13 300,- Kč). Náklady omezí na nezbytné minimum. Ovšem nejistota, jak tomu bude příští rok a jestli tentokrát dotace neklesne třeba na 5% trvá.
Zdroje: kalkulátor mzdy iDnes.cz; Český statistický úřad; VZP; platy.cz