Život v lidské společnosti s sebou nese nerovnosti (s výjimkou zrození a smrti). Biologické i společenské. Propastné i zanedbatelné. Muži a ženy se liší. Jinak by bylo dvojí pohlaví plýtváním. Popřením jinakosti popíráme sami sebe.
Nejsme si rovní
Genderové stereotypy jsou dnes "in". Aktivisté volají po genderově neutrálních hračkách, slabikářích, inzerátech v novinách. Za genderově (ne)stereotypní jsou označovány filmy (Švédská kina označují filmy, které obsahují předsudky) či reklamy (čímž nechci říci, že všechny reklamy jsou ukázkou korektnosti - korektní reklama je zkrátka protimluv).
Je však zajímavé, že navzdory genderové nekorektnosti slabikářů, ve kterých Ema má mísu a máma mele maso, je mezi kuchaři (profesionálními i domácími) značný počet mužů. Že by jim maminky vysvětlovaly, jak to s tím genderem vlastně je? Anebo nemají slabikáře na náš další nejen profesní vývoj takový vliv?
A už vůbec si nejsem jistá, jaký přínos má mít odstranění genderově stereotypních scén z filmů. Mají snad ženy v reálném životě trávit méně času na táčkách s kamarádkami? A muži tichým rozjímáním nad rybářskými pruty? Třeba mi nějaká genderová specialistka situaci osvětlí. Jsem otevřená všem názorům.
Bojovaly, bojují
Chápejte mě správně. Jsem ráda, že feministky 19. století vybojovaly ženám právo na studia, práci i účast ve volbách. A jsem ráda, že žiji v Evropě, kde mohu chodit po ulicích sama, řídit své auto a kamarádit se s muži. Ovšem doba i společnost se mění.
Dnes již není problém, aby muž zůstal na rodičovské dovolené, zatímco žena přináší peníze do rodinného rozpočtu. Stejně tak, pokud po tom touží, může žena řídit kamion, věnovat se vědeckému bádání nebo třeba pilotovat dopravní letoun. A muž může ošetřovat nemocné, dělat osobního asistenta řediteli zeměkoule nebo prodávat dorty v cukrárně.
Domnívám se tedy, že nazrává doba nikoliv na odstranění nerovnosti mezi pohlavími, ale naopak na objevování našich výlučností a přínosů z toho vyplývajících. Proč se "holky z genderu" nesnaží zaměstnavatelům vysvětlit, jak jsou ženy úžasné a více energie vkládají do prosazování kvót? Ruku v ruce s tím jde téma odmeňování. Zaměstnavatelé si cenní výjimečnosti a velkého přínosu pro firmu. A zde je veliký prostor pro osvětlení jedinečnosti a nepostradatelnosti ženského i mužského prvku v kolektivu. Věřím, že to zafunguje lépe, než volání po bezpodmínečně rovných platech mužů a žen.
Co nás rozděluje, to nás spojí
Odstraňování genderových stereotypů za každou cenu považuji za nesmyslné a nepřirozené. Nejsme stejní, ani si nejsme rovní. A z biologického hlediska nezastáváme stejné role. Základní životní role, totiž mateřství a otcovství, je genderově nerovná. Dokud ženy budou rodit a kojit děti (nebo dokud se to muži nenaučí), budou náš život provázet rozdíly. Užívejme si je a vzájemně se doplňujme. Stejnost je nudná!
PS: Kam až může touha po genderové spravedlnosti zajít názorně ukazuje příklad jedné američanky, která se rozhodla nekojit své dítě, protože kojení vytváří nerovnost mezi vztahem matky a otce k dítěti.